ODSUN NĚMECKÉHO OBYVATELSTVA

Karlovarský kraj patřil před druhou světovou válkou k oblastem s nejvyšším podílem německého obyvatelstva v Československu. V roce 1938 bylo území připojeno k nacistickému Německu jako součást Sudet a většina místních
Němců získala říšské občanství. Konec války v květnu 1945 proto přinesl zásadní změnu. Československé úřady
usilovaly o obnovení předválečného státu a zároveň o odstranění německého vlivu z pohraničí. Karlovarsko se stalo
jedním z hlavních center poválečného odsunu Němců.

Bezprostředně po osvobození panovala v regionu napjatá atmosféra. Mnoho Čechů vnímalo místní německé
obyvatelstvo jako kolektivně odpovědné za rozbití Československa, nacistickou okupaci a válečné zločiny. Již v průběhu jara a léta 1945 docházelo k internacím, zabavování majetku a k tzv. divokému odsunu, tedy neorganizovanému
vyhánění Němců přes hranice nebo do sběrných táborů. Na Karlovarsku vznikla řada internačních a pracovních
zařízení, v nichž byli Němci soustřeďováni před dalším transportem.

Právní rámec vysídlení vytvořily Benešovy dekrety, zejména dekret č. 33/1945 Sb., o ztrátě československého
občanství osob národnosti německé a maďarské a následná opatření týkající se konfiskace majetku a pracovní
povinnosti. Němci byli evidováni, označováni zvláštními průkazy a často zařazováni do pracovních skupin. V mnoha
obcích Karlovarska museli odevzdat majetek a připravit se na odsun.

Organizovaný odsun začal na Karlovarsku počátkem roku 1946 na základě rozhodnutí vítězných mocností na
Postupimské konferenci. Transporty směřovaly především do americké okupační zóny Německa. Z nádraží v Karlových
Varech, Chebu, Sokolově a dalších městech odjížděly vlaky s tisíci lidí, kteří si mohli vzít jen omezené množství
osobních věcí. Podle dobových údajů opustilo během organizovaného odsunu území Karlovarska více než 350 tisíc
Němců.

Vysídlení zásadně změnilo charakter regionu. Mnohé obce přišly během několika měsíců o většinu obyvatel.
Následovalo rozsáhlé dosídlování českým a slovenským obyvatelstvem z vnitrozemí, reemigranty z Volyně, Rumunska
či Jugoslávie a také lidmi, kteří přišli za prací do pohraničí. Přesto se řadu let nedařilo nahradit původní počet obyvatel
ani obnovit hospodářský život v plném rozsahu. Některé vesnice zanikly úplně a kulturní kontinuita oblasti byla
přerušena.

Odsun německého obyvatelstva z Karlovarského kraje patří dodnes k nejdiskutovanějším kapitolám českých dějin.
Historici se shodují, že šlo o důsledek nacistické okupace, válečných zkušeností a poválečných politických rozhodnutí,
zároveň však upozorňují na lidské utrpení, které odsun provázelo. Současný výzkum se proto snaží zkoumat nejen
politické a právní souvislosti odsunu, ale také osudy jednotlivých lidí, kteří byli nuceni opustit kraj, v němž jejich rodiny často žily po staletí.