CHEBSKÝ LIDOVÝ NÁBYTEK
Podíváme-li se na konstrukční tvar chebského lidového nábytku, upoutá naši pozornost jeho nápadná tvarová jednoduchost a strohost. Tvar nábytku vychází většinou z baroka, to je velmi dobře patrné na skříních a dětských postýlkách; zřídka křesla tvarově čerpají spíše z období renesančního.
Hlavními konstrukčními prvky, které byly převzaty z baroka, jsou hlavně zkosené přední hrany skříní, vytvářející 15-20 cm široké
plochy, na které je umisťována další výzdoba, a poměrně vysoké (v průměru 15 cm) profilované římsy skříní, které jsou buď rovné, nebo ostře zalomené tak, že ve střední části vytvářejí jakýsi štít, ve kterém velmi často nachází jméno majitele nebo letopočet.
Prvky dalších slohových období, hlavně klasicismu a empiru, pronikají více do barevné výzdoby nábytku než do úpravy tvarů.
Typickým znakem, který pojímá vývoj lidového nábytku z těchto slohových období, jsou rohové sloupky a polosloupky, které
nacházíme jak na skříních, tak i na truhlách. Pokud jsou sloupky plastické, bývá to soustružená tyč s jednoduchou patkou a bohatě zdobenou hlavicí korintského typu.
Skříně, na kterých se setkáváme s takovými sloupky či polosloupky, jsou celkovou konstrukcí nasvědčující tomu, že nejsou starší než z počátku 19. století; jejich konstrukce plně vychází z forem klasicistního nábytku, základní tvar je jednodušší, nemají široce zkosené přední hrany, takže sloupky jsou nasazovány buď na přední stranu skříně, nebo na mírně seříznutý roh. Soustružené rohové sloupky a polosloupky se svojí výškou rovnají výšce dveří (např. Nb 100). Jestliže jsou kratší, pak jsou umístěny přibližně do horních dvou třetin dveří (např. Nb 153).
Častěji nežli ve své plastické podobě se rohové sloupky, jako výzdobný prvek převzatý do výroby nábytku z klasicismu, objevují se ve formě malované. Sloupky nacházíme hlavně na skříních uchovávajících si barokní tvar korpusu, a to převážně na zkosených předních hranách. Pouze v jednom případě skříně, která je datována k roku 1845, jsou malované rohové sloupky umístěny na přední straně korpusu (Nb 146). Malované sloupky bývají často zredukovány na pouhou tyč, která je pak stejně jako klasický sloup ovinuta vždy květinovou girlandou.
Rohové sloupky, ať jsou soustružené či malované, byly oblíbeným prvkem při výrobě skříní pravděpodobně po celé 19. století. Na truhlách byl tento výzdobný prvek poměrně vzácný (Nb 76). Na těchto kusech nábytku je častěji používáno členění přední plochy na jednotlivá pole pomocí plastických pilastrů, čímž truhly konstrukčně připomínají starší typy truhly renesanční (Nb 178).
Jinak se plastická výzdoba chebského nábytku omezuje na profilované lišty, které na skříních a truhlách rámují výzdobná pole. Tato pole jsou vyplňována obrazovými motivy ať již architektonickými, figurálními či květinovými. Vyřezávaná plastika se uplatňuje hlavně na figurkách používaných u chebských dřevěných půlkruhových křesel místo balustrádových sloupků nesoucích oblouk opěradla. Existuje několik kusů skříní, které jsou zdobeny vyřezávanými květy a ovocem. Tomuto nábytku se připisuje zcela jednoznačně městský původ. Lze se však domnívat, že tento rustikální nábytek patřil spíše do inventáře některého z místních
šlechtických sídel.
