SLAVKOVSKÝ LES

Slavkovský les, do konce druhé světové války Císařský les (německy Kaiserwald), je geomorfologický celek v severní části
Karlovarské vrchoviny.

Slavkovský les je území mírně protažené ve směru jihozápad-severovýchod, obklopené ze severu Sokolovskou pánví, ze západu Chebskou pánví a Podčeskoleskou pahorkatinou, na jihu Tepelskou vrchovinou, na východě Doupovskými horami. Západní okraj Slavkovského lesa se nachází u Mokřiny, severní okraj v jižní části Karlových Varů, jižní okraj u Poutnova a východní u Bražce při okraji Vojenského újezdu Hradiště.

Podle geomorfologického členění Česka náleží Slavkovský les do geomorfologické provincie Česká vysočina, do Krušnohorské subprovincie a do geomorfologické oblasti Karlovarská vrchovina. Karlovarská vrchovina je členěna na 2 geomorfologické celky: Slavkovský les a Tepelskou vrchovinu. Slavkovský les se dále člení na tři podcelky a šest okrsků: Kynžvartská vrchovina, Arnoltovská vrchovina, Lysinská hornatina, Hornoslavkovská vrchovina, Krásenská vrchovina, Loketská vrchovina, Bečovská vrchovina, Mnichovská vrchovina, Javorenská vrchovina.

Slavkovský les je poměrně málo členitý, i když prodělal v geologické historii bouřlivý vývoj. S nejstarším geologickým útvarem oblasti se setkáváme v centru Slavkovského lesa, v okolí Horního Slavkova a Krásna. Mírně pokleslá kra takzvaného slavkovského krystalinika je předprvohorního stáří, tvoří ji převážně ruly.

Projevem hlubinné magmatické činnosti v geologickém období prvohor došlo při hercynském vrásnění ke vzniku karlovarského
plutonu. Tehdy, před 290-330 milióny let, proniklo žhavé magma ve dvou hlavních etapách do starších přeměněných hornin a ty na kontaktu opět přeměnilo. Zároveň došlo k překrytí a přeměnění starších hornin z doby Kadomského vrásnění, tmavých hornin bazického složení. V oblasti Slavkovského lesa nazývají geologové tento geologický útvar mariánskolázeňským metabazickým komplexem. Mariánskolázeňský komplex vychází na povrch především v oblasti mezi Mariánskými Lázněmi, Prameny a Bečovem
nad Teplou.

Při hercynském vrásnění vznikla nová pohoří, jejichž součástmi byly dnešní Krušné hory, Slavkovský les a Smrčiny. Vytvořila se
jednolitá horská klenba, která byla v geologickém období druhohor za téměř 200 miliónů let zarovnávána. Dlouhodobou erozí se k povrchu dostalo původně hluboce uložené žulové těleso karlovarského plutonu. Zarovnaný reliéf původní druhohorní paroviny je dodnes zřetelný v centrální části Slavkovského lesa, kde v okolí zaniklé Čisté dosahuje nadmořské výšky kolem 800 m.

Období klidných druhohor přerušila tektonická činností v třetihorách. Alpinské vrásnění zasáhlo i Slavkovský les. Následkem silných tlaků se vytvořil nový systém podkrušnohorských zlomů ve směru severovýchod-jihozápad. Podél nich došlo na jedné straně k poklesům v místech, kudy dnes protéká Ohře, na druhé straně k vyzdvižení Krušných hor. Tím došlo k oddělení Slavkovského lesa od Krušných hor. Navíc došlo k rozlámání pohoří na bloky i podle zlomů téměř kolmých k systému podkrušnohorských zlomů. Ty oddělují Slavkovský les od Českého lesa. Kromě rozdělení původně jednolitého pohoří doprovázela tektonickou činnost i činnost
vulkanická. Kromě vzniku sousedních Doupovských hor došlo k řadě jednotlivých čedičových výlevů také ve Slavkovském lese a sousední Tepelské vrchovině. Nejvýraznějšími čedičovými útvary ve Slavkovském lese jsou Homolka u Bečova nad Teplou a Čedičové varhany u Hlinek. Charakteristickými projevy postvulkanické činnosti v oblasti Slavkovského lesa jsou minerální prameny.

Další zajímavé informace a mnoho snímků najdete v připojeném dokumentu …