KARLOVARSKÝ WESTEND

Vilová čtvrť Westend v Karlových Varech patří k nejvýznamnějším a architektonicky nejhodnotnějším částem města. Její vznik je pevně spjat s prudkým rozvojem lázeňského ruchu v druhé polovině 19. století, kdy bohatí návštěvníci a investoři hledali klidné a reprezentativní bydlení v blízkosti pramenů a kolonád, avšak mimo ruch centra. Westend se tak stal prestižní rezidenční oblastí a zároveň výkladní skříní dobové architektury v pestré paletě stylů. Předlohou byla architektura předměstské části Londýna West End.

Výstavba Westendu začala v 70. letech 19. století na západním svahu nad centrem, mezi Sadovou ulicí (Parkstraße) a lesními svahy. Pozemky byly velkoryse rozparcelovány, aby na nich mohly vznikat volně stojící vily obklopené zahradami. Urbanistické řešení vycházelo z tehdejších principů „zahradního města“ – vzdušné ulice lemované stromořadím, nízká hustota zástavby, důraz na zeleň a propojení architektury s krajinou a výhledy na město.

Westend je učebnicí architektury přelomu 19. a 20. století. Nejvýrazněji se zde uplatnil historismus – zejména neorenesance, neogotika a neobaroko, často v eklektických kombinacích – a dále romantizující prvky jako hrázdění, věže, arkýře a detaily evokující středověké či alpské domy. Silné zastoupení má i secese s organickými liniemi, florálními motivy, asymetrickými kompozicemi a jemnými barevnostmi fasád. V období kolem roku 1910 se prosadil Heimatschutzstil a reformní architektura, tedy střídmější, „domáčtější“ formy s respektem k regionálním tradicím. Na podobě čtvrti se podíleli renomovaní architekti z Karlových Varů, Prahy, Vídně, Drážďan či Lipska, například Gustav Wiedermann, Alfred Bayer, Josef Slowak, Julius Zeissig, kancelář Schilling & Gräbner nebo Richard Clauss.

Mezi nejvýznamnější stavby patří pravoslavný chrám sv. Petra a Pavla (1893–1898, G. Wiedermann) v byzantsko-staroruském stylu inspirovaném moskevským chrámem v Ostankinu, vila Mignon (1898–1899, K. Heller) v historismu s neorenesančním základem, vila Trocnov (1897–1899, J. Zeissig) v romantizujícím historismu s hrázděnými a saskými prvky, vila Silva (1895–1896, Schilling & Gräbner) jako přechod mezi historismem a secesí, Bristol Palace (1890–1891, H. Schidl & A. Bayer) v severní neorenesanci a vila Lauretta (1879–1881, J. Slowak) jako raná secese s eklektickými rysy.

Po druhé světové válce se mnoho vil změnilo na lázeňské domy, sanatoria a hotely. Přestože došlo k dílčím úpravám a místy i k nevhodným zásahům, urbanistická struktura a většina architektonických hodnot se dochovala. Dnes je Westend součástí městské památkové zóny Karlovy Vary a patří mezi nejvyhledávanější lokality města.

Westend funguje jako živé muzeum vilové architektury – harmonicky spojuje reprezentativní stavby, zeleň a panoramatické výhledy na město. Jeho atmosféra, klid a prestižní poloha z něj činí atraktivní místo i více než 140 let po jeho vzniku a představuje cenný doklad lázeňské kultury a stavebního rozmachu doby, kdy Karlovy Vary patřily mezi přední lázeňská centra Evropy.