JÁCHYMOVSKÝ URAN

Jáchymov patří k nejvýznamnějším místům světových dějin uranu. Zdejší smolinec poskytoval surovinu pro výrobu barev, přispěl k objevu polonia a radia a nepřímo také ke vzniku radonového lázeňství. Po druhé světové válce se jáchymovské doly staly významným dodavatelem uranu pro sovětský jaderný program a místem nucené práce politických vězňů. Tyto souvislosti dávají jáchymovskému uranu mimořádný
přírodovědný, průmyslový i historický význam.

Hlavním uranovým minerálem jáchymovského revíru je uraninit, tradičně nazývaný smolinec. Jde o černý, těžký, radioaktivní nerost se smolným leskem, tvořený převážně oxidem uraničitým. Obvykle vytváří celistvé nebo ledvinité agregáty ve výplních rudních žil; pro jáchymovské vzorky je charakteristický také výskyt v růžovém dolomitu.

Jáchymovské ložisko patří mezi hydrotermální ložiska: rudní minerály se ukládaly z mineralizovaných roztoků pronikajících puklinami hornin. Uran je zde součástí složitého rudního systému, s nímž jsou spojeny také stříbro, kobalt, nikl, bismut a arsen. Právě proměnlivé složení rud umožňovalo, aby se hospodářský význam zdejšího hornictví v průběhu staletí měnil.

Smolinec znali jáchymovští horníci již v 16. století, kdy město prožívalo rozmach těžby stříbra. Dlouho však neměl významnější využití. Surovina, která se později stala strategicky důležitou, tak původně představovala málo ceněnou součást stříbrných rud.

Uran jako nový chemický prvek rozpoznal roku 1789 německý chemik Martin Heinrich Klaproth při studiu smolince. Získaná látka však byla sloučeninou uranu; samotný kovový uran připravil až francouzský chemik Eugène-Melchior Péligot v roce 1841.

První průmyslové využití uranu souviselo s jeho barevnými sloučeninami. Uranové barvy se používaly při výrobě skla a porcelánu, zejména pro žluté a zelené zbarvení. V Jáchymově se od 40. let 19. století začaly uranové rudy systematicky těžit, významně především v dole Svornost. V následujícím desetiletí se rozvinula průmyslová výroba barev podle postupu chemika Adolfa Patery. Uran tak získal hospodářskou hodnotu několik
desetiletí předtím, než byla poznána jeho radioaktivita.

Přírodní radioaktivitu objevil Henri Becquerel roku 1896 při výzkumu uranových sloučenin. Na jeho práci navázala Marie Curie-Skłodowská, která zkoumala záření různých látek a spolu s Pierrem Curiem hledala vysvětlení mimořádné aktivity některých minerálů. Jejich výzkum probíhal v Paříži.

Jáchymovský smolinec a zbytky po jeho průmyslovém zpracování poskytly důležitou surovinu pro výzkum,
který v roce 1898 vedl k objevu polonia a radia. V závěru původního oznámení objevu radia z 26. prosince
1898 autoři výslovně děkovali za dodávku 100 kilogramů zbytků po zpracování jáchymovského smolince. Uran
byl z tohoto materiálu již odstraněn, zatímco další radioaktivní látky v něm zůstaly. Oznámení podepsali Pierre Curie, Marie Curie a Gustave Bémont.

Z dosavadního výrobního odpadu se tím stala vyhledávaná vědecká surovina. Na počátku 20. století se v Jáchymově rozvinula také výroba radiových solí. Marie Curie město osobně navštívila v roce 1925, kdy sfárala i do dolu Svornost.

Další významnou souvislostí bylo zjištění radioaktivity jáchymovských důlních vod. Roku 1906 zde vznikly první
radonové lázně na světě. Hornictví tak umožnilo zpřístupnit podzemní vody, na nichž se založila nová hospodářská činnost města.

Pro lázeňské využití má bezprostřední význam radon, radioaktivní plyn vznikající v přeměnové řadě uranu.
Voda se jím obohacuje při kontaktu s horninovým prostředím. Uran, radium a radon jsou tedy různé chemické prvky, jejichž výskyt v jáchymovském podloží spolu souvisí.

Důl Svornost dodnes slouží k jímání a dopravě radonové vody do lázeňských provozů. Jeho současné využití navazuje na dlouhou hornickou historii, přestože dobývání uranových rud již skončilo.

Zásadní obrat přinesl konec …