CHEBSKÁ LETIŠTĚ

Letiště Cheb vzniklo roku 1910 jako stálé vojenské letiště rakousko-uherské armády – Cheb (Dolní Dvory), Fliegerhorst Eger (Unterschön). V Chebu tedy bylo nejstarší stálé vojenské letiště Rakouska-Uherska pro letadla. Vybudovalo jej město Cheb na svých pozemcích na základě zájmu rakousko-uherské armády. Projektem a realizací byl pověřen chebský radní, architekt a stavitel Pascher. K.u.K. Luftflotte zde umístila jednotku Fliegeretappen Kompanie Nr. 16 (Flek 16) k.u.k. Luftfahrtruppen, což byla cvičná a doplňovací jednotka, která v Chebu zahájila činnost 1. července 1917. Tím se toto letiště stalo prvním a jediným v zemích Koruny české bývalého mocnářství.

Po vzniku Československa v roce 1918 bylo toto letiště jediným na celém území republiky a jediná použitelná letadla se nacházela právě zde. V Chebu však byla vyhlášena samosprávná provincie Deutschboehmen a proto byla v listopadu 1918 podniknuta slavná výprava setníka Rošického, která letiště obsadila a získala tak nové republice její první vojenská letadla. Při historicky prvním startu dvojice pilotů na stroji Oeffag došlo bohužel i k první letecké tragedii nové republiky, když pilot V. Antoš havaroval za chebským
nádražím. Do Chebu byly poté soustředěny letecké školy všech odborností a založeno Vojenské letecké učiliště, které zde působilo až do r. 1934.

Za dobu trvání VLÚ v Chebu zde byly vycvičeny stovky pilotů, pozorovatelů a mechaniků, z nichž mnozí se později proslavili po celém světě. Od roku 1928 zde byly umístěny jednotky l. leteckého pluku T.G.M., konkrétně velitelství III. perutě a stíhací letky č. 31 a 32, zatímco školní útvary VLÚ se postupně stěhovaly do Prostějova.

Později přišly na chebské letiště další, tentokrát pozorovací letky a to letka č. 4 a pozorovací letka č. 6. V období zhoršování
mezinárodní politické situace vznikla v Chebu první Četnická letecká hlídka, která zde působila až do května 1938. Po Mnichovu, kdy Cheb se stal říšským městem, vznikl z chebského letiště tzv. Fliegerhorst – jedna ze základen Luftwaffe. První zde umístěnou jednotkou byli stíhači II. Gruppe – Jagdgeschwader 135.

V roce 1944 a 1945 se letiště Cheb stalo poslední základnou pro 4 000 letců, mechaniků a pomocného personálu Ruské
osvobozenecké armády generála Vlasova pod velením gen. Malcova, kteří letiště opustili krátce před příchodem Američanů.

Toto slavné letiště bylo zcela zničeno dne 28. dubna 1945, když o něj svedla těžkou bitvu 97. pěší divize U.S.Army s jednotkami 2. tankové divize SS a dalšími jednotkami Luftwaffe a Wehrmachtu. Po krátkém pokusu o jeho obnovu bylo v roce 1947 opuštěno a zaniklo.

Druhé chebské letiště – Cheb-východ (Horní Dvory), Eger-Ost (Oberschön) vzniklo v roce 1940, jako tovární letiště firmy
Flugzeugwerke Eger GmbH. Tato firma, vybudovaná nedaleko od města se zabývala opravami a stavbou vojenských letadel pro Luftwaffe. Její výrobní program začal bombardérem Heinkel He-111 (hlavní německý střední bombardér), který se zde vyráběl až do začátku roku 1943. Poslední zde vyrobenou verzí byla He-111 H-23 pro Slovenský štát.

Kromě toho se zde ještě vyrobila série klasických stíhacích A1a. Dalším typem potom byl opět Heinkel, a to strategický bombardér He-177 Greif. Nejprve zde probíhaly přestavby tohoto typu z verze A1 na verzi A3 a později zde probíhala kompletní výroba typu A-5.

Krátkou dobu se v továrně Flugzeugwerke Eger vyráběly i zajímavé a výkonné noční stíhačky Heinkel He-219 Uhu, které již byly vybaveny palubním radarem i vystřelovacím sedadlem.

Posledním typem, který se v Chebu za války vyráběl, byl Messerschmitt Me-262 Schwalbe (první operačně nasazený proudový stíhací letoun na světě). Chebskou specialitou byla výroba fotoprůzkumné verze Me-262 A1a/U3 se dvěma vestavěnými kamerami. Kromě toho se zde ještě vyrobila série klasických stíhacích A1a.

Zvláštní kapitolou byla přestavba prototypu čtyřmotorového He-177 B-5, který měl letět bez mezipřistání z Chebu do Japonska, kde měl být v licenci vyráběn. Tento stroj měl mít dolet 12 000 km, ale krátce před startem jej zničil americký nálet.

Po válce bylo letiště opraveno a působil zde Aeroklub. Zároveň Ministerstvo dopravy vybavilo letiště potřebnou technikou,
postavilo odbavovací budovu, věž a další nutná zařízení. Cheb měl sloužit jako mezinárodní letiště s možností diverze pro letadla
přilétající do ČSR ze západu a severu v případě neschopnosti Ruzyně. Tato idea nepřežila „Vítězný únor“. Krátce před otevřením mezinárodního letiště obsadila základnu Československá armáda, která vyhnala veškerý civilní provoz a na jaře roku 1952 zde zřídila stanici „stálé hotovosti“ s letouny Jak-23. Jejich působení v Chebu trvalo do léta roku 1953. Od té doby zůstalo letiště v rukou armády, ovšem až na vzácné výjimky nebylo letecky využíváno.

Až koncem osmdesátých let zde působil nejprve Slovair s letouny Z-37 a AN-2, později, již po společenských změnách roku 1989 společnost Air Speciál a později firma ABAS Plasy. S firmou ABAS přišla na bývalé tovární letiště i ultralehká letadla a díky firemní škole se začalo rozvíjet sportovní ultralehké létání. K tomu přispívá i Ultralight Club Cheb, který vznikl v roce 1997. V roce 2005 získalo letiště město Cheb jako svůj historický majetek a svěřilo jej do správy a užívání právě chebskému Ultralight Clubu.