ŠTAUFSKÉ CHEBSKO_1149 – 1268

Jednou ze zvláštností středověké společnosti byl vzestup části nesvobodných lidí na hospodářské i společenské
stupnici, která se nám dnes zdá poměrně stabilní a málo proměnlivá. Oním úzkým kanálem, jímž se nesvobodný
člověk mohl propracovat nad své společensky rovnocenné druhy, byla existence ministeriální soustavy.

Ministeriálové (ministeriales, servientes – Dienstleute) byli nesvobodní služebníci feudálů, kteří byli povoláni k
plnění rozmanitých správních, hospodářských a hlavně vojenských funkcí. Feudálové jim svěřovali často ty
nejodpovědnější a tím i nejčestnější funkce, neboť pro svůj nízký, nesvobodný původ byli spolehlivější než svobodní
leníci. Ministeriálové se stávali komorníky, vrchními stolníky, členy hradních posádek i správci jednotlivých statků.
Ačkoliv jejich nesvobodný původ nebyl zapomenut, přerostli sociálně ostatní nesvobodné obyvatelstvo. Z vděčnosti
a ve snaze zainteresovat ministeriály na jejich službě dávali jim feudálové brzy služební léna. V nich nalezla nová
sociální skupina hmotné zabezpečení. Právně se služební léna odlišovala od normálního léna, udělovaného
svobodným, ale v praxi mezi nimi rozdíl nebyl. Stejně jako normální i služební léna se brzy stala dědičnými. Tím se
těsná vazba mezi pánem a jeho ministeriálem poněkud uvolnila a v průběhu 12. století, téměř 100 let po vzniku
říšské ministeriality, vznikly s ministeriály stejné potíže, jaké měli lenní páni se svými svobodnými leníky. Ve 13.
století se rozdíly mezi ministerialitou a svobodnou šlechtou zvolna vytrácejí, vývoj spěje k úplnému splynutí této
vrstvy se svobodnou šlechtou.

Chebsko ve svém největším historickém rozsahu zasahovalo do dnešních území států – Německa a Česka.
Zahrnovalo kromě dnešní české části jižní část saského Vogtlandu a velký kus dnešního severního bavorského
pomezí (Stiftland, Sechsämtergebiet). Německou část můžeme vymezit čarou Adorf – Markneukirchen – Erlbach –
Kirchberg – Ullrichsgrün – Beidl – Weissenstadt – Bischofsgrün – Kirchenlamitz – Rossbach.

V listinách se tato oblast nazývá Regio Egire (1135), Pagus Egire (1182), Provincia Egrensis (1218) a Egerlandt
(1261). Procházely jí staré a významné obchodní cesty z Řezna do Lipska a z Bamberku a Norimberka do Prahy.

Od příchodu Slovanů v 6.-7. století bylo Chebsko slovanské. Etnicky o tom není sporu. Spory jsou však o jeho
politickou příslušnost. Svoji roli v nich hrálo i národní cítění a politický propagandistický podtext. Zatímco Němci
buď předpokládali nepřetržitou příslušnost Chebska k německému státu, nebo kladli jeho ovládnutí Němci do 11.
století, čeští badatelé dospěli k závěru, že Chebsko náleželo až do počátku německé kolonizace v první polovině 12.
století k českému státu a teprve s počátkem štaufské vlády bylo plně politicky vstřebáno Říší, aby se po 200 letech
znovu vrátilo do české moci.