RELIKVIÁŘ SV. MAURA

Relikviář svatého Maura je významná románská památka pocházející z první třetiny 13. století. Po českých korunovačních klenotech je relikviář považován za druhou nejcennější movitou památku v České republice a nejvýznamnější románskou klenotnickou památkou uloženou na českém území. Relikviář byl v majetku šlechtického rodu Beaufort-Spontinů, který ho v roce 1945 před vysídlením z Československa ukryl pod podlahou hradní kaple na zámku Bečov nad Teplou. Objeven byl českými orgány v roce 1985 a v letech 1991-2002 zrestaurován. V roce 1995 byl prohlášen národní kulturní památkou České republiky. Relikviář je součástí stálé expozice zámku v Bečově nad Teplou a od roku 2022 je trvale vystaven v nové expozici v obnovených Pluhovských domech.

Relikviář svatého Maura byl vyroben na zakázku člena zámožného rodu Rumigny. Když Gérard de Rumigny, biskup v Cambrai, získal relikvie svatého Jana Křtitele a později i svatého Maura z katedrály v Remeši, nechal pro jejich uložení zhotovit relikviář svatého Maura a umístil ho do kláštera svatého Jana Křtitele ve valonském Florennes. Později byly do relikviáře přidány ostatky svatého Timoteje a svatého Apolináře.

Nynější relikviář svatého Maura byl zhotoven v letech 1225-1230, když starší schránka, zřejmě v podobě textilního relikviáře, již nedostačovala reprezentativním požadavkům na důstojné uložení relikvií.

Klášter svatého Jana Křtitele unikl plenění během Francouzské revoluce, přesto byl v roce 1798 zrušen. Z jeho bohatého kulturního majetku se mnoho nezachovalo. Archív a knihovna byly zničeny, preciosa rozkradena, pobořeny byly i budovy, které později zcela zanikly. Relikviář je jednou z mála zachráněných památek, která se po zániku kláštera dostala do majetku farního kostela svatého Gangulfa ve Florennes. V té době mu nebyla věnována žádná pozornost, zchátralý relikviář stál dlouhá léta v rohu sakristie spolu se starým nábytkem.

Z důvodu finanční tísně se děkan a zádušní rada kostela svatého Gangulfa rozhodli zchátralý relikviář prodat. V roce 1838 jej zakoupil za 2500 franků šlechtic Alfred de Beaufort-Spontin (1816-1888). Podle církve byl tehdy prodej podmíněn tím, že relikviář nikdy neopustí území Florennes. Po prodeji byl relikviář z kostela dopraven do kaple na zámku Beaufort-Spontinů ve Florennes.

Mezi roky 1847 a 1851 nechal Alfred schránku zrestaurovat nákladem 3 tisíc franků. V roce 1851 byla transakce poprvé napadena u soudu. Guvernér provincie Namur prohlásil prodej za nezákonný a žádal navrácení relikviáře zpět do kostela výměnou za uhrazení původně zaplacené kupní ceny. Poté,
co zádušní rada celou transakci vysvětlila, spor utichl.

Po smrti Alfreda v roce 1888 relikviář zdědil jeho syn Friedrich de Beaufort-Spontin (1843-1916). Ten zrekonstruovaný relikviář nechal vystavit na výstavě L´Exposition rétrospective de l´art industriel v Bruselu, následně jej nechal převézt na svůj zámek v Bečově nad Teplou, kde se rodina po odchodu z Belgie cítila bezpečněji. Následně vypukl další soudní spor, kdy se k žalobcům připojila i obec Florennes i zádušní rada kostela. Napaden byl právě odvoz relikviáře včetně relikvií v něm uložených coby nezpochybnitelného belgického kulturního bohatství. Spor skončil v roce 1900 mimosoudním vyrovnáním, Beaufortové zaplatili církvi dalších 20 tisíc franků.

Relikviář byl následně vystaven v bečovské zámecké kapli. V regionu byl relikviář znám a v roce 1932 vyšel soupis památek areálu hradu a zámku v Bečově nad Teplou od dr. Antona Gnirse. V tomto soupisu byl uveden i relikviář. Beauforty to rozzlobilo, protože chtěli, aby relikviář upadl v zapomnění. Snažili se dosáhnout zákazu vydání knihy, což se zčásti podařilo, protože ve druhém vydání už o relikviáři není zmínka.

Za druhé světové války příslušníci rodu Beaufortů-Spontinů kolaborovali s nacistickým režimem. Na konci druhé světové války v roce 1945 Heinrich Beaufort-Spontin se synem Friedrichem relikviář ukryli spolu se 103 láhvemi francouzského koňaku a vína pod podlahu hradní kaple Navštívení Panny
Marie a ze zámku odešli jen s nejnutnějšími předměty. Relikviář si jako velký zlatý předmět netroufli na konci druhé světové války z Bečova do Vídně odvézt. Zámek byl po válce znárodněn.

Nejnapínavější část příběhu pokračuje na straně 3 a 4 připojeného dokumentu …