KARLOVARSKÉ PRAMENY

Karlovarské léčivé prameny představují jedinečný přírodní fenomén, díky němuž se město Karlovy Vary zařadilo mezi nejvýznamnější lázeňská centra Evropy. Na relativně malém území zde vyvěrá celkem šestnáct hlavních minerálních pramenů s různou teplotou, chemickým složením i historií. Tyto
termální vody vystupují z velkých hloubek podél tektonických poruch a jejich léčivé účinky jsou využívány již po staletí zejména při léčbě onemocnění trávicího ústrojí, metabolismu i pohybového aparátu. Prameny zároveň výrazně ovlivnily urbanistický vývoj města i podobu jeho kolonád, které se staly
symbolem lázeňské architektury.

Nejznámějším a zároveň nejteplejším karlovarským pramenem je Vřídlo, jehož voda dosahuje teploty přes 73 °C a vystřikuje až do několika metrů výšky. Právě tento pramen tvoří základ celé lázeňské tradice města a je soustředěn ve Vřídelní kolonádě, jejíž architektonická podoba se během historie několikrát proměnila. Nedaleko odtud se nachází pramen Karla IV., spojený s legendou o založení Karlových Varů, podle níž si zde císař léčil své nemocné končetiny. Tento pramen vyvěrá v prostoru Tržní kolonády, kde se nachází i Tržní pramen, objevený při stavebních pracích v 19. století v prostoru
historického tržiště.

Významnou součástí karlovarského pramenného systému tvoří také Zámecký pramen, který se dělí na horní a dolní vývěr. Jeho existence byla doložena již v 18. století a během mimořádně tuhé zimy roku 1784 sloužila jeho voda dokonce jako zdroj vody pro městské kašny. Chemickým složením se podobá
Vřídlu a patří mezi důležité zdroje lázeňské pitné kúry.

Další skupina významných pramenů se nachází v prostoru Mlýnské kolonády, jedné z největších a architektonicky nejcennějších staveb svého druhu v Karlových Varech. Mlýnský pramen je znám již od 16. století a patří mezi nejdéle využívané zdroje minerální vody ve městě. V jeho blízkosti vyvěrá
pramen Rusalka, dříve nazývaný Nový pramen, který byl v minulosti dokonce oblíbenější než ostatní prameny a stal se významným centrem lázeňského života. Nedaleko se nachází také pramen Kníže Václav, jehož silný výstřik byl kdysi přirovnáván k Vřídlu a z jehož vody se vyráběla karlovarská léčivá sůl. Součástí Mlýnské kolonády jsou rovněž pramen Libuše a Skalní pramen, které byly zachyceny při stavebních úpravách kolonády v 19. století a dodnes patří mezi vyhledávané zdroje pitné kúry lázeňských hostů.

Mezi další důležité prameny patří pramen Svoboda, objevený při výstavbě Lázní III v 19. století, jehož vývěr byl zastřešen ozdobným osmibokým altánem. Velmi oblíbený je také Sadový pramen, známý svou příjemně nakyslou chutí způsobenou vyšším obsahem oxidu uhličitého. V prostoru Sadové kolonády
byl později zpřístupněn také Hadí pramen, který obsahuje méně minerálů než ostatní prameny, avšak větší množství oxidu uhličitého, a proto je návštěvníky často vyhledáván.

Zvláštní postavení mezi karlovarskými prameny zaujímá pramen Štěpánka, železnatá kyselka objevená v 19. století a znovu obnovená až koncem 20. století. Přesto dosud není oficiálně vyhlášena přírodním léčivým zdrojem. Ještě výrazněji se od ostatních liší Železnatý pramen, který je nejchladnějším
karlovarským pramenem a díky vysokému obsahu železa a arzénu má zcela odlišné chemické složení než většina ostatních minerálních vod. Specifickým případem je také pramen Dorotka, jenž nepředstavuje klasický minerální pramen, ale výron suchého oxidu uhličitého využívaný dnes především pro měření plynů v regionu a není veřejnosti přístupný.

Souhrnně tvoří těchto šestnáct pramenů jedinečný přírodní systém, který zásadně ovlivnil vznik i rozvoj Karlových Varů jako světově proslulého lázeňského města. Jejich léčivé účinky, historická hodnota i architektonické prostředí kolonád dodnes přitahují návštěvníky z celého světa a představují významnou
součást českého přírodního i kulturního dědictví.